• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

První věc, kterou jsem si uvědomila, když jsem se nastěhovala do svého 2+kk o pětatřiceti metrech čtverečních, byla ta, že skříň v předsíni je jen iluze. Vlezlo se tam tak akorát pár bund a bot, ale kde měly skončit ložní povlečení, deky na zimu nebo sezónní oblečení? Rázem mi došlo, že storage in a small apartment není o tom, kolik polic dokážu nainstalovat, ale spíš o tom, jak chytře využít každý centimetr, který zrovna nespím nebo nejím. Začala jsem proto mnohem víc přemýšlet nad tím, co si vlastně kupuju, a hlavně, kam s tím. První zásadní chybou, kterou jsem udělala, bylo pořízení běžné postele s dutým rámem, který se dal naplnit krabicemi. Zní to logicky, že? Jenže problém byl v tom, že se do toho vešlo jen pár tenkých dek a starých svetrů. A když přijela návštěva, musela jsem všechno vyházet na židli, aby si vůbec sedla.

Řešení přišlo ve formě bed with storage, ale ne ledajaké. Narazila jsem na model, který měl pod sebou tři pořádně hluboké šuplíky, každý na kolečkách. Do jednoho jsem dala všechno ložní prádlo, do druhého ručníky a do třetího sezónní boty. Konečně jsem nemusela skladovat zimní křápy na chodbě pod věšákem. Tohle byla první opravdu funkční úložná plocha, která změnila celý obývák. A víte, co je na tom nejlepší? Že postel vypadá normálně, není to žádný monstrózní kus nábytku. Má čalouněné čelo z tmavě šedé látky, která na omak připomíná jemný plyš, a díky tomu působí v místnosti měkce a útulně. Když ji ustelu, nikdo nepozná, že uvnitř frčí celá skladištní čtvrť.

Jenže pak přišla na řadu otázka spaní pro hosty. Byt je malý, a když k nám přijela sestra z Brna, spala na nafukovačce, která každou noc o půl třetí začala prskat a vypouštět vzduch. Hledala jsem něco, co by přes den vypadalo jako pohoda, a v noci jako postel. Zkoušela jsem nejdřív levnou pohovku z hobby marketu, ale po třech nocích jsem měla kříž jako po šichtě na stavbě. Rám byl z tenké překližky a laťkový rošt se prohýbal tak, že jsem se v noci budila s pocitem, že ležím v hamace. Tehdy jsem pochopila, že na spaní se nevyplatí šetřit, a vsadila jsem na kvalitní sofa bed. Koupila jsem kousek s pevným dřevěným rámem a silnou laťkovou základnou, která drží tělo v rovině. Na něj patří foam mattress o tloušťce 16 cm, která se nesesouvá a nedeformuje. Když to srovnám s tou nafukovačkou, je to rozdíl nebe a dno.

Největší výzvou ale bylo, kam s tou matrací, když je pohovka složená. První modely, které jsem zkoušela, měly sice slušný sedák, ale složená foam mattress uvnitř zabírala tolik místa, že se na pohovku skoro nedalo sedět. Až jsem objevila sofistikovaný pull-out sofa systém. Ten funguje tak, že sedák zůstává na svém místě, a pod ním se vysune další rám s vlastní matrací. Žádné skládání, žádné narážení prstů do kovových mechanismů. Jen táhnete a máte postel. Přes den vypadá jako normální sedací souprava s elegantní velvet upholstery v krémové barvě, která dodává místnosti svěží nádech. Večer pak během deseti vteřin vytvoříte plnohodnotné lůžko pro dva. A to bez nutnosti lovit polštáře z pod postele.

S tím souvisí i mechanismus, který dělá z pohovky postel. Dlouho jsem se bála klikovacích systémů, protože jsem slyšela historky o zaseknutých zámcích a křivých rámech. Ale moderní click-clack mechanism je úplně jiná liga. Stačí lehce zatáhnout za sedák dopředu, on sebou cvakne a vy máte rovnou plochu. Žádné páčení, žádná síla. Můj model má dokonce pojistku, která drží rám v obou polohách, takže se nebojím, že by se přes noc sám složil. A když přijde ráno, stačí jeden pohyb a vše je zpátky. Tohle je přesně ten typ nábytku, který v malém bytě zachraňuje nervy i čas. Navíc se do prostoru pod pohovkou vejde ještě jedna plochá s přikrývkami, kterou bych jinak musela strkat do skříně.

Když už mluvíme o storage in a small apartment, nesmím zapomenout na kreativní kouty, které běžně přehlížíme. Třeba prostor nad dveřmi. Do koupelny jsem dala polici nad futra a skladuju tam papírové kapesníky a toaletní potřeby. V obýváku zase mám úzkou poličku na knihy nad oknem. Zní to šíleně, ale funguje to perfektně. A co teprv zeď za televizí? Tam jsem zavěsila vertikální panel s háčky a košíky, kde visí sluchátka, nabíječky a dokonce i deka na večery. Každou volnou plochu beru jako příležitost, ne jako překážku. Pamatuji si, jak jsem kdysi záviděla kamarádce, co má dům se spíží. Dneska vím, že v malém bytě se učíte víc o organizaci než na kurzech managementu. Tohle je prostě životní styl, který vás nutí být kreativní.

A co rada na závěr? Neberte si nábytek, který vypadá hezky, ale nefunguje. Když jsem koupila postel s úložným prostorem, udělala jsem přesný opak toho, co bývá zvykem. Místo aby skříň dominovala místnosti, schovala jsem věci do postele. Když navíc využijete sofa bed s vlastním rámem, nebudete muset mít v obýváku druhou postel, která překáží. A pokud k tomu přidáte pořádný foam mattress na kvalitním slatted frame, bude se vám na něm spát lépe než v hotelu. Storage in a small apartment není o tom, abyste se cpali do kouta. Je to o tom, abyste si vytvořili domov, kde má každá věc své místo a vy máte prostor dýchat. A když se to povede, i malý byt se promění v oázu klidu.