• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

A co click-clack mechanism? Ten známe hlavně z kanceláří, ale v poslední době se vrací i do domácností. Jeho výhoda je rychlost a jednoduchost. Jedním pohybem změníte sedák na lehátko. Nevýhoda? U levnějších modelů je mechanismus hlučný a po roce se začne viklat. Pokud chcete click-clack do jídelny, investujte do robustního kovového rámu. Druhá věc: při rozložení vzniká většinou nerovnost mezi sedákem a opěradlem. Ideální je na to položit samostatnou pěnovou podložku, která srovná výšku. Někdo si stěžuje, že se z něj špatně vstává, protože je nízko. To je daň za kompaktn


Barevné schéma nemusí být nuda, ale chce to mít hlavu a patu. Zkusili jsme výraznou oranžovou na jednu stěnu, zbytek nechali světle šedý. Výsledek? Děti si stěnu oblíbily, ale po roce je oranžová přestala bavit a chtěly změnu. Naučili jsme se investovat do neutrálních základů a barvy přidávat přes textil a doplňky. Proto máme teď v pokoji velvet upholstery na čele postele v tlumené modři, která se dá snadno sladit s novými polštáři nebo kobercem. Sametový povrch je příjemný na dotek a na rozdíl od levných syntetik drží barvu i po mnoha praních potahů. Jen ho čistěte jemně, kartáč na suché zipy by mohl vlákna vyta


Když mi do bytu o pětačtyřiceti metrech přišla postavit manželka obývák s kuchyňským koutem, celý koncept open space design jsem v duchu proklínal. Na Instagramu to vypadá jako svatý grál moderního bydlení, ale realita byla noční můra. Místo, kde si měl odpočinout, najednou křehlo čerstvě navařeným čajem od sousedky, a hosté neměli kde spát. Potřeboval jsem nábytek, který oddělí zóny, aniž by zmenšil už tak stísněný prostor. První krok byl zbavit se klasické postele v rohu a nahradit ji přes den pohovkou, která vypadá jako běžné sezení. Ve chvíli, kdy jsem kývl na sofa bed s dostatečně pevným sedákem, začal celý plán dávat smysl. Důležité je nebrat open space design jako otevřený boj, ale jako puzzle, kde každý kus nese víc než jeden úkol. Vy z toho vyjdete s čistou hlavou, jen když přestanete ignorovat praktické nástr


Když se bavíme o spaní, nesmíme zapomenout na samotnou matraci. Většina prodejců nabízí u rozkládacích sedaček jen tenkou pěnovou vložku, která se po pár měsících proleží do tvaru vašeho těla. Osobně jsem zjistila, že kvalitní foam mattress o tloušťce alespoň 12 až 16 centimetrů dělá zásadní rozdíl. Pokud máte možnost, připlaťte si za výměnnou matraci z paměťové pěny nebo za model s kapsovými pružinami. U rohových sedaček bývá problém, že matrace je dělená na dvě části kvůli skládání, a pak uprostřed cítíte mezeru. Zkuste si na prodejně lehnout přesně na ten spoj a zjistit, jestli vás to netlačí. Nic horšího než probděná noc kvůli díře mezi dvěma pěnovými bl


Další past, do které se dá snadno spadnout, je výběr potahové látky. Sametový potah vypadá luxusně a na dotek je jako hebká srst, ale v bytě s domácím mazlíčkem nebo malými dětmi se z něj může stát magnet na chlupy a drobky. Mám kamarádku, která si pořídila sedačku s velvet upholstery a po týdnu zjistila, že každý drobek je na ní vidět jako na dlani. Na druhou stranu, pokud žijete sami a máte rádi dotek jemného materiálu, je to paráda. Důležité je, aby potah šel sundat a prát nebo alespoň chemicky čistit. Zapomeňte na neodnímatelné potahy v místnostech, kde jíte nebo pijete kávu. Jedna rozlitá sklenka červeného vína a máte na gauči památku na celý ži


Pro ty, kdo řeší extrémní nedostatek místa, je spásou bed with storage. Když se podíváte na nabídku, mnohé sedačky mají pod sedákem dutinu, kam schováte deky, polštáře nebo sezónní oblečení. U rohových variant je úložný prostor často schovaný v otomanu na konci, což je geniální místo pro věci, které nepotřebujete denně. Já tam skladuji náhradní povlečení a zimní přikrývky, které by jinak zabíraly místo ve skříni. Jen pozor – mechanismus otevírání musí být plynulý a ideálně s písty, aby se víko samo nezavřelo na prsty. Levnější modely mají jen jednoduché panty a po roce se začnou prohýbat. Za tu vyšší investici do kvalitního kování nikdy nelituj


Moje první zkušenost s dětským pokojem byla lekce v pokoře. Měli jsme patnáct čtverečních metrů, tři děti a jeden velký sen o klidném místě na hraní i spaní. Rychle jsme zjistili, že klasická postel zabírá polovinu prostoru a druhá polovina mizí pod hromadou hraček. Tehdy jsem pochopila, že kids room design balkonu není o výběru pěkné tapety, ale o každého centimetru. Klíčem se stal nábytek, který dělá víc věcí najednou. Místo dvou samostatných postelí jsme zvolili jeden bed with storage, který pojal nejen matrace, ale i celou zimní sadu bund a bot pod sebou. A právě tohle rozhodnutí změnilo celý pokoj z bojiště na funkční pros